Zkušenosti s chovem 2

NĚKOLIK SLOV NA ÚVOD

Rozhodla jsem se podělit se s vámi, po delší době, o další nabyté zkušenosti a poznatky s chovem francouzské Hyly genetics. V květnu letošního roku tomu budou již dva roky, co jsem vložila naději do tohoto úžasného hybridního plemene a jsem nade všechna očekávání velmi spokojena. Každý chovatel mi jistě dá za pravdu, že dva roky jsou poměrně dlouhá doba, za niž jsem mohla schopnosti a možnosti těchto králíků velmi dobře poznat a objektivně posoudit, přesto mě nepřestávají překvapovat svou neobyčejnou odolností.

UMĚLE VYTVOŘENÁ KOTIŠŤATA? PROČ NE…

Rok 2017 spolu s počátkem roku 2018 se nesl ve znamení mnoha změn a neutuchající snahy o neustálé vylepšování podmínek, v nichž králíky chovám, počínaje kotícími miskami.
Mé samice na ně nebyly zvyklé, z toho důvodu je zprvu zcela ignorovaly a mláďata vrhaly do hnízd zcela mimo mnou vytvořeného kotiště, které jsem připevnila dvěma šroubky ke stěně králíkárny a podestlala trochou slámy. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla zariskovat a králíčata přenesla do připravených kotišť, načež jsem je přikryla chlupy z hnízd, která pro ně vytvořily samice. Ty samozřejmě byly u celé akce přítomny, přesto jsem se obávala, jak na tuto změnu zareagují. S potěšením mohu podotknout, že risk se vyplatil. Samice změnu přijaly skvěle; s přemístěním mladých neměly problém a bez okolků kojily jaksepatří dál.

ODSTAV „NARUBY“

Téměř v každém odborném článku se dočítám, že se mají odstavovat matky od mláďat. Neboť jsem ovšem neustále bojovala s místem, musela jsem se vzepřít zavedenému způsobu a odstavit mladé od matky, jakmile nadešel jejich čas. Samice zůstávají v kotci, kde se mohou po zapuštění připravovat na další porod. Po prvním zkušebním odstavu jsem byla jak na trní. Po celý týden jsem až úzkostlivě očekávala kokcidiózu způsobenou stresem, což se ukázalo jako neopodstatněné a neodůvodněné. Od té doby uplynul zhruba rok a já to takhle stále praktikuji.

VÝMĚNA DŘEVĚNÝCH KOTCŮ ZA KLECE

Poněkud razantnější změnu jsem učinila výměnou dřevěných kotců ve vnitřních prostorách za drátěné klece s trusníky. Nápaditá myšlenka s nešťastným načasováním mě obohatila o další příjemnou zkušenost. Problémem bylo jedno dvoudenní hnízdo, jež mě přinutilo podniknout riskantní zásah, který se dočkal šťastného konce. Zoufalá situace si vyžádala zoufalé prostředky. Byla jsem nucena všechny králíky přemístit, samozřejmě včetně novorozeného hnízda. Zatímco si dospělí králíci dočasně hověli v bednách, mláďata jsem uložila do vystlané kotící misky a přenesla do domu.
Dřevěné kotce jsme rozebrali a na jejich místo postavili dvě sady klecí, které jsme přizpůsobili samicím s mláďaty tak, že jsme vyřízli a zabrousili otvory v dělící stěně klecí, načež jsme do jedné části zvětšeného prostoru přišroubovali plastové kotiště s králíčky uvnitř. Drátěné podlahy klecí jsme překryli plastovými rošty. Největší strach jsem opět měla z toho, jak na nové prostředí a zhruba šestihodinové oddělení od mláďat bude reagovat samice, která se i navzdory tomuto narušení osvědčila jako příkladná matka. Své hnízdo si zkontrolovala a při ranním krmení jsem našla mláďata dosyta nakojena a přikryta chlupy. Byl to pouze pokus „buď a nebo“ se zdárným výsledkem. Dnes už králíčci běhají po kotcích a z toho, co jsem zpozorovala, se jim líbí procházet se z jedné části propojených kotců do druhé. Matka odpočívá vždy v té části, kde se nenachází hnízdo.
Tím, co tu popisuji, chci říct, že tito králíci reagují bez větších potíží na veškeré novoty a – v tomto případě nutné – rekonstrukce, dokonce i dva dny po porodu. Ačkoli jsem byla smířená se ztrátami, ba s nimi dokonce počítala, nepřišla jsem ani o jedno mladé. Králíci opět prokázali obdivuhodnou odolnost a zbavili mě obav z manipulace s nimi.

PRAŠNOST A HLUK V NEOBVYKLÉ MÍŘE

Králíci, leč velmi přizpůsobiví podmínkám chovu, jsou stále jen zvířata, která disponují jistými krajními mezemi. V tomto případě se jedná o nadměrný hluk a nezvyklou prašnost, nikoli v běžné míře.
Venkovní králíkárny mám postavené na malém dvorku, podél plotu oddělujícího dvůr od silnice. V letních a podzimních měsících často řežu hromady dříví na cirkulárce, někdy se dokonce použije i motorová pila; a to vše na vzdálenost několika metrů před králíkárnami. Takový hluk jim nevadí, což není pouze o zvyku, neboť je to nijak nerozrušilo ani po prvním střetnutí s tímto narušením obvyklého klidu. Neskáčou z hnízda ani nedivočí, snad jako by mně nebrali na zřetel. Nicméně, ne nadarmo se říká: čeho je moc, toho je příliš.
Vše souvisí s přestavbou silnice a chodníků v naší ulici, která se; k mé smůle; jak už víte, nachází těsně za zadní stěnou králíkáren. Těžké stroje ruku v ruce s nepřetržitým hlukem od brzkého rána až do pozdního odpoledne si vyžádaly svou oběť. Dvě samice, které se měly v tu dobu kotit, byly ve velkém stresu, ostatně není se čemu divit. Při porodu svá mláďata roztahaly, nebyly schopny porodit do hnízda a bohužel, králíčata se mi nepodařilo zachránit. To nejhorší je ovšem ještě čekalo, poté, co přijelo nákladní auto naložené kamením. V okamžiku, kdy se začalo kamení sypat z přívěsu, celé okolí, včetně mého dvorku, zahalila bílá prašná mlha, tudíž bylo venku sotva dýchatelně. Ve venkovních králíkárnách jsem v tu dobu měla samce a několik chovných samic, včetně mláďat různé věkové kategorie. Ve stavu, v němž se nacházelo ovzduší, jsem pomalu házela flintu do žita. Při tak ohavné prašnosti jsem očekávala problémy u všech králíků. K mému nemalému údivu nastal problém jen u jednoho hnízda dvou až tří týdnů starých mláďat, která začala prskat. Prokapala jsem jim nosní dutiny, což naneštěstí nezabralo, a proto jsem se rozhodla toto hnízdo, leč nerada, zlikvidovat. Možná to bylo unáhlené rozhodnutí; možná jsem se rozhodla správně, to nevím. Ať tak či tak, ostatní králíci vše ve zdraví přežili.
Mám-li shrnout období stavby, které započalo na jaře a konce se dočkalo až když byl podzim v plném proudu, vybralo si svou daň. Byť jsem v celkovém součtu přišla cca o 32 králíčků, přiznávám, že jsem očekávala ztráty podstatně větší a pouze se utvrdila v tom, že je francouzská Hyla genetics velice odolné plemeno, v jakémkoli věku. Možná si někteří z Vás říkáte, jak můžu psát o odolnosti, když mám o 32 králíčat méně, ale dle mého názoru je to; vzhledem k téměř půlročnímu staveništi před domem, v němž byli králíci na denním pořádku vystaveni i pro člověka stěží snesitelnému hluku a plícetrávícímu ovzduší plného prachu; pouze minimální ztráta, vezmeme-li v úvahu nejkatastrofičtější scénáře, v nichž jsem mohla přijít nejen o mláďata, ale i o značnou část chovných samic a samce.

VYDAŘENÁ ZÁMĚNA

Hyla genetics je geneticky přizpůsobená na přežití péče jejího majitele. Příhoda, která toto tvrzení potvrzuje, je nyní, s časovým odstupem, až úsměvná. Tehdy mi ovšem do smíchu rozhodně nebylo.
Zrovna nastala druhá etapa bourání vnitřních kotců, které byly nahrazeny novými klecemi (první ze dvou etap jsem již popsala výše). Nedostatkem místa a přemírou králíků jsem byla nucena přehazovat samice z jednoho místa na druhé i s mláďaty, tak se stalo, že jsem si je pomíchala. Dokonce už jsem ani nevěděla, kde se která samice nachází, respektive ve kterém kotci. Až příliš jsem si zvykla na svůj systém jejich rozdělení, podle něhož jsem si vše zaznamenávala; např. samice z kotce č. 3 se bude každým dnem kotit, zatímco obyvatele kotce č. 4 čeká a nemine odstav. A právě to se stalo zdrojem veškerých potíží. Mláďata z kotce č. 4 se měla stěhovat do nového. Zdála se mi na 35 dní nějak malá, avšak nevěnovala jsem tomu větší pozornost a řekla jsem si, že váhu po odstavu a rozdělení rychle doženou.
Zhruba za čtyři dny, až bylo vše hotovo a připraveno, jsem vzala seznam samic a šla kontrolovat a přesouvat samice již nastálo. Asi si dokážete představit mé zděšení, když jsem zjistila, že mi chybí třítýdenní mláďata. V tu chvíli jsem si uvědomila, proč byla králíčata při odstavu malá – neměla být odstavena vůbec, týkalo se to sousedního kotce. Jímala mě hrůza, když jsem si uvědomila, co jsem provedla, o to více teprve představa, jaké následky mohl tento zdánlivě nevinný přehmat mít. Útěchou mi bylo, že tento omyl se králíčat nijak nedotkl. Samozřejmě to není tak, že bych od té doby začala praktikovat odstavení ve 21 dnech, to v žádném případě, nejdříve 30. den po jejich narození. Jen tím chci říct, že není potřeba žádná zvláštní starostlivost a úzkostlivá péče. Králíčatům to bylo prakticky jedno, rostla si v klidu dál, aniž by nějak strádala.

SLOVA NA ZÁVĚR…

Po těchto zkušenostech pokračuji v chovu francouzské Hyly genetics odhodlaně dál a beze strachu. Když králíci zvládli to, co popisuji v tomto příspěvku, zvládnou už snad cokoli.

Pridaj komentár